Srpen 2007

Co všechno jsem stihla spáchat za dva měsíce

22. srpna 2007 v 15:15 | Opheila |  Štěky
Takže, abych začala. Budu stručná, protože se toho stalo moc, a já si nejsem jistá jestli chci rozmazávat :)
Jak už jsem říkala, 29. července jsem se sebrala a odevzdala do náuče osudu na necelý měsíc. Tzn. oddávala se melancholii a životním pravdám na táboře. a jelikož to nebyl obyčejný tábor, přišla jsem ke mnohým zkušenostem. Tak například jsem si vytvořila účinnou bariéru proti košilatým fórům. Užila jsem si čerstvého vzduchu a to způsobilo, že městský vzduch mě teď tak trochu dusí. Taky jsem si začala cenit samoty.
V klidu a nevědomosti jsem tedy přečkala první polovinu práízdnin. Ještě teď mě přepadají záchvaty vzpomínek a nespravedlnosti, že se nemůžu ztratit na celý měsíc.
Poté jsem nějaký čas strávila u babičky, kde jsem navšítivila fest "české hrady" . Musela jsem přečkat všechny debakly jako třeba UDG ... to mě po celodenním vysedávání fakt dorazilo. Nejlepším jsem shledala Vypsanou fixu, což je sice všeobecně známo, zvlášť ve srovnání s Anetou Langerovou a ostatními. Napadá mě jen jediné "Na nějakej ten fesťáček, zajde si jen prosťáček" .
Následovaly těžké dny plné bezvýsledného flákání. Zničující.
Ale najednou přišla rána, jeli jsme lézt po horách do Rakouska. V kalhotách jsem měla už od začátku - regulérní ferraty jsem nelezla nikdy. Vlastně... já jsem vůbec nikdy nelozila po horách. Ani ten pitopmej boulder jsem si nezkusila. Ale to všechno mi pomalu docházelo až když jsme byli na půl cesty do Totes Gebirge . První den jsme zvládli cestu z 600 m.n.m. do 1400. Byl to dost náročný výstup - ani strmý kamenitý terén nám to neulehčoval, zvlášť s bagáží těžší než jste vy sami. Vystoupali jsme do horské chaty ležící mezi dvěma horami - Spitzmauer a Große Priel. Mezi ostřílenými horaly jsem si připadala jako exot.
Druhý den jsme se vydali slézt ferratu na Spitzmauer - což znamenalo 600 metrů vysoká skalní stěna a ještě 400 metrů převýšení - stoupali jsme přibližně dva a půl kilometru horským úvozem- cestou jsme doplnili zásdoby vody sněhem . Asi po čtyřech hodinách jsme stanuli na vrcholu. Když jsme totiž došli až ke konci ferraty číhalo na nás kamenné pole. Jediná cesta ke špici . Bylo delší a zákeřnější než se zdálo. Lezli jsme ho asi dvě a půl hodiny. Následoval sestup, tentokrát pěší, po kamenných pláních jsme se potáceli společně se třemi asi čtyřicetičlennými stády kamzíků.
Třetí den jsme měli za cíl Priel. Nemilosrdný výšlap. Převýšení bylo větší ještě než na Spitzmauer. Ale tentokrát jsme ho celý šli pěšky. Dá se to shrnout jen jedním slovem - hrůza.
Čtvrtý den jsme se sebrali a sešli dolů z horské chaty zpátky do údolí. Když jsme se pak ohlíželi zpátky na vrcholy dvou majestátních hor celkem mě píchlo u srdce.
Dál jsme se zase flákali v Praze, potom na chatě u kamarádů v Jizerkách.
A tak dále až do dneška. Abych to upřesnila, dnes večer hodláme razit do Chorvatska.
*
Stručně.

Design

20. srpna 2007 v 16:08 | Opheila |  Organizační
Tohle berte jako neoficiální návrat, jdu sem dát jen zdroje od designu,
Tak tedy pozadí : Amanita Design
A zbytek je vytvořen mnou. No, žádná věda to nebyla, ale ... Je to vystřihnutí ze hry Samorost, o které se spolu s článkem zmíním večer.