Plug away at the past and the future

6. února 2007 v 18:56 | Opheila |  Štěky
Díváte se zpátky. Probíráte okamžiky. Plácáte se v jejich smyslu, který vám uniká.
Jdete do nemocnice, s pocitem, jestli se ještě vrátíte. Usínáte s nejistotou, jestli se ráno zase probudíte.
Říká vám tohle něco? Pak jste docela určitě blázen a měli byste brát pořádná antidepresiva.
To je divný co se mnou dokáže udělat jedna pitomá nemoc. Nechci nic zveličovat. Přehánět. Ale ona si vystačí sama, bez pomoci. Vždycky se to vyhrotí úplně někam, kde to být nikdy nemělo. A vy jen můžete přihlížet z povzdálí a čekat. Žádat odpovědi na otázky, na které se obáváte zeptat, ale sami odpovědět nemůžete.
Hluboko uvnitř dřímá zlomené zdraví a klid, na venek dopadají jen suché slané slzy. Pláč není slyšet, je jen cítít. Duší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama