O krok vedle

30. ledna 2007 v 14:37 | Opheila |  Štěky
Došlo u mě k velkému životnímu zvratu.
Mám z toho šok jako kdybychom se snad měli stěhovat na Sibiř.
Akorát tentokrát jsem si nebalila žádný věci. Stačí si vzít obsah konta a odvážně zaklepat na bílé dveře.
S úsměvem vás příjmají, protože vědí, že jim potom zaplatíte. Ale v duchu si říkají "co ta zas tady dělá" .
Posadíte se na křeslo, ne, že by nebylo pohodlné , ale nevíte, co se přesně bude dít, protože ta oslepující zářivá věc je vám namířená přesně do obličeje. Zavíráte oči, nic nechcete vidět. Nikdy to není naposledy.
A tak mi strhali rovnátka, Sundali kroužky ze stoliček, obrousili lepidlo, zajistili zuby fluorem, napatlali na ně lepidlo a pak přilepili další dráty.
Alespoň už neuvidíte metalový podtón na mých zubech , když se doslova blýsknu úsměvem. Teď už se blýskat nebudu, což o to, ale bolí to jak svňě a moje zuby budou ještě dlouho litovat dnešního zubařského zákroku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aeliren Aeliren | E-mail | Web | 23. února 2007 v 23:12 | Reagovat

áááááááááááá bolí. FUJ

Fídžej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama